Merkur-Revue: Kuriózní, ale autentická novinová zásilka

Převzato z časopisu Merkur-Revue 3/2004




Celistvost, či spíše část celistvosti, kterou dnes předkládáme našim čtenářům (viz vyobrazení), nepatří zrovna k obvyklým. Jde o čelní, adresní část obalu balíku, jímž byla přepravena větší zásilka novin nebo jiných tiskovin přípustných podle platného "Poštovního novinového řádu" (dále jen PNŘ) k používání novinového výplatného. Jakých – to se lze jen dohadovat. Vzhledem k adrese napsané strojopisem a částečně ručně na úzké adresní pásce nalepené v horní části fragmentu obalu "P.T. Orchestr České filharmonie / Rudolfinum / Praha I" se můžeme domnívat, že kromě novin mohlo jít např. o periodickou tiskovinu vztahující se k hudebnímu životu v Praze, ale i o rozmnožené notové záznamy apod.

Merkur-Revue: Kuriózní, ale autentická novinová zásilka


Kdo zásilku odeslal, není z fragmentu obalu zřejmé (odesílatel by na zásilce podle PNŘ správně být uveden měl, zřejmě však zůstal na odtržené části). Nevíme ani, odkud byla zásilka odeslána. Protože se novinové známky obvykle znehodnocovaly až na doručovací poště, je dvoukruhové razítko "PRAHA 1 / 8.VII.46–12 / 6b / xxx" na zásilce zřejmě její (tento předpoklad potvrzuje i adresa příjemce). Zřetelnější otisky razítka jsou jen na levém dolním okraji fragmentu obalu, ostatní otisky na známkách jsou velmi nezřetelné až nečitelné, což svědčí o chvatném a tudíž nepečlivém razítkování velkého množství známek poštovním úředníkem (část známek 4. a 5. řady není dokonce znehodnocena vůbec, což odporuje předpisu PNŘ).

Podle povinného označení na adresní pásce jen víme, že těchto tiskovin bylo 120 kusů. Na poštu zásilka dorazila 8. července 1946, takže poštovné se vypočítávalo podle sazeb tzv. VIII. tarifního období (1. 12. 1945 až 31. 12. 1947), v němž již platily jednotné sazby pro celé území ČSR. Protože šlo o zásilku novinového charakteru, odesílatel mohl využít zvýhodněnou sazbu podle PNŘ, což znamenalo 10 h za každý kus tiskoviny v balíku obsažený *, souhrnně tedy 120x 10 h = 12 Kčs. Až sem je vše vlastně standardní. To co činí celou zásilku kuriózní, je frankatura.

PNŘ totiž výslovně doporučoval frankování novinových zásilek co nejmenším počtem známek. Protože novinová emise z let 1945/47 obsahovala 8 známek vyššího nominále (15 h – 5 Kč), stačilo by v tomto případě vylepit dvojici známek 5 Kčs a další dvě známky 1 Kč. Odesílatel disponující právem používání novinových známek podle předpisu PNŘ však zřejmě momentálně neměl k dispozici jiné novinové známky než nejpoužívanější hodnotu 10 h (Pof. NV 24). Proto uhrazení výplatného 12 Kčs musel stvrdit vylepením celého 100kusového přepážkového archu známek hodnoty 10 h, dokonce včetně okrajů s otiskem ochranných lišt a deskových čísel "1–45" vlevo a vpravo.

Vzhledem k tomu, že zásilka měla rozměr "jen" cca 26x30 cm, tedy nestandardní oproti běžně přípustnému největšímu rozměru 21x30 cm (výjimky ale byly možné!), nebylo na čelní straně obalu možno umístit větší množství známek než uvedený arch v hodnotě 10 Kčs. Lze tedy předpokládat, že na zadní (neadresní) straně zásilky byl vylepen ještě blok dalších 20 známek hodnoty 10 h, čímž byly uhrazeny zbývající 2 Kčs výplatného. Protože se ale tato strana obalu nedochovala, jde pochopitelně jen o spekulaci.

Vrátíme-li se k celému archu známek na adresní straně, můžeme konstatovat nepříliš kvalitní tisk známek a všech ostatních prvků, především DČ, což svědčí o opotřebení této desky 1–45. Další zajímavostí frankatury je neúřední perforace přepážkového archu, a to řádková rozměru 11 1/2 (na přepážkách se prodávaly novinové známky jen neperforované).

Za poskytnutí celistvosti k prostudování autor děkuje prodejně "Alfafila" v Praze.

Zdeněk Fritz


* Původní sazba 5 h z předchozích tarifních období – viz PNŘ 1937 – byla od 1. 12. 1945 zdvojnásobena analogicky s většinou nenovinových tarifů.

Autor: Merkur-Revue | 15. 12. 2004

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2002 - 2019 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223