Merkur-Revue: 'Superofsetové' aršíky a jejich falza

Převzato z časopisu Merkur-Revue 2/2004




Všichni sběratelé současných slovenských známek již leccos vědí o "radikálním řezu" nejvyšších představitelů Slovenské pošty (dnes ještě státního podniku, ač jsou tlaky na jeho "privatizaci"). Byla jím od 1. 1. 2004 totálně odmítnuta dosavadní koncepce slovenské známkové tvorby, založená dosud na technice tisku známek z rytiny, tj. rotačním ocelotiskem nebo ocelotiskem z plochých desek (vč. kombinací s hlubotiskem či ofsetem). Tisk, jak známo, zajišťovala PTC Praha.

Místo toho mají být slovenské známky nadále tištěny výhradně ofsetem. Kupodivu ne domácím, jímž Slovensko na rozdíl od ocelotisku disponuje hned v několika firmách, nýbrž anglickým (!). Letos až dosud vyšlo v tomto provedení 5 emisí nevalné úrovně, nicméně signálem této "úřední revoluce" byly již dvě emise ročníku 2003 v aršíkové úpravě, obě mimo emisní plán a obě "mimořádné", jak způsobem tisku, tak náležitým nominále. Sběratelé je byli nuceni zaplatit, pokud chtěli oba aršíky získat. O průlomovém hokejovém aršíku a jeho umělecké úrovni bylo napsáno již dost (např. MR 2003/4/13).

Další "dílem" byl samolepicí čtyřblok známek na kartonovém "aršíkovém" podkladu, vydaný k návštěvě papeže Jana Pavla II. na Slovensku. Celková úroveň tohoto tisku – zejména na ploše mimo známky – je opět nevalná. Přinášíme vyobrazení této známky na FDC. Obálka je ještě ozdobena rytinou Krista na kříži a opatřena dvěma otisky vkusného příležitostného razítka (rytina i návrh razítka jsou dílem F. Horniaka).

Merkur-Revue: 'Superofsetové' aršíky a jejich falza


Jak jinak a lépe mohla známka vypadat, můžeme posoudit z autorského otisku rytiny F. Horniaka, provedené dle Činovského rozkresby staršího návrhu J. Baláže (1995). Rozměr obrazu měl být 23x30 mm, barva jasně fialová. Takto plně připravená známka však realizována nebyla. Ke škodě věci, slovenské známkové tvorby, její dosavadní pověsti i ke škodě sběratelů…

Merkur-Revue: 'Superofsetové' aršíky a jejich falza


To, že nový způsob tisku je přinejmenším problematický, dokazuje i záplava "kuriozit" a "raritních" tisků (rozuměj padělků), které se v poslední době na trhu vyrojily a které oba kontroverzní aršíky doprovázejí. Na ukázku uvádíme typický "raritní aršík JP II. s tzv. nedotiskem obou horních známek čtyřbloku".

Merkur-Revue: 'Superofsetové' aršíky a jejich falza


Jde o primitivní falzum, kdy z originálního aršíku byly známky "smazány" chemickým činidlem. Nejde tedy o sloupnutí těchto známek; obě ZP jsou totiž normálně zaplněna papírem známek s "perforací" naznačenou průsekem. O setření svědčí zbytky písmen "S" a "O" nápisu SLOVENSKO na levém a pravém ZP a dále zmatovění povrchu hlazeného papíru v důsledku chemické úpravy, což je viditelné v šikmém pohledu proti světlu. Jaká chemická činidla byla použita, úmyslně neuvádíme, abychom neposkytovali dalším padělatelům návod, ale jsou snadno dostupná.

Kromě tohoto exempláře jsme dále podrobně prohlédli celkové padělky obou zmíněných aršíků, provedené rovněž ofsetem, ovšem "domácím", slovenským, které jsou na první pohled k nerozeznání od originálů! Svědčí to přinejmenším o třech skutečnostech:
  1. Falza, před nimiž filatelistická veřejnost důrazně varovala v souvislosti s "novou (ofsetovou) koncepcí", jsou na světě v hojném počtu a fantastických variantách.
  2. Padělatelnost ofsetových výrobků je snadná a legenda o "superofsetu" anglické provenience se sesypala jako domeček z karet (viz nestabilní, rozpustné barvy použité k tisku). Stejné (ne-li lepší) výsledky by dal i ofsetový tisk domácí provenience.
  3. Výroba padělků takového typu a úrovně je u emisí tištěných ocelotiskem nemyslitelná, neboť ochrana spočívá už ve specifice tohoto tisku z rytin a použitých barev.

Tyto argumenty však zřejmě činitele ze Slovenské pošty nezajímají. Snad tedy bude naše upozornění alespoň varováním před nadcházející ostudou a snad také částečně ochrání sběratele slovenských známek před možnými škodami.

Zdeněk Fritz



Autor: Merkur-Revue | 15. 6. 2004

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2002 - 2019 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223