Košické vydání

Pod tímto pojmenováním si většina našich i zahraničních filatelistů představuje serii sedmi známek a jednoho aršíku, které Lehovec ve svém prvém poválečném katalogu v roce 1946 takto pojmenoval a jako ČESKOSLOVENSKÉ zařadil, po něm to opisují další autoři, počínaje Trojanem, a konče Benešem. Dodnes stále uvádějí košické jako prvé známky vydané pro Československou poštu po konci druhé světové války. I když dnes už víme, a historicky je doloženo, že to není pravda. Ale podívejme se na ně důkladněji a z několika úhlů. Snad autoři a vydavatelé katalogů v dalších ročnících uznají že historická pravda mluví zcela jinak. O této serii vyšlo několik publikací, uvedeny budou na závěr.

Košické vydání

Košické vydání

Než se ale dostanu k podrobnějšímu popsání dějů a událostí v Košicích musím upozornit že Košice nebyly prvým slovenským městem v této válce osvobozeným. Jen část IV. Ukrajinského Frontu postupovala z východu, Rudohořím. druhá část ho spolu s Rumunskými jednotkami, obcházela z jíhu, maďarskou rovinou a tak že z tohoto směru byla některá pohraniční města Slovenska osvobozena dříve. Konkrétně Rimavská Sobota už v roce 1944 a Rožňava v lednu 45. A i v těchto městech bylo osvobození oslavováno vydáním vlastních lokálních poštovních známek. Vzor našly v Chustu a jeho přetiskování. Existují záznamy že byly poštovně používány, a zbytky neprodaných známek skončily v hospodářském odboru v Košicích.

Teď k těm Košicím.

Jako první předložím k posouzení několik dat. Nejdůležitější a prvý je 19. leden 1945, tohoto dne osvobodily sovětské jednotky IV. Ukrajinského frontu a 237. střelecká divize maďarské město KASSA. Tak se v tu dobu úředně jmenovaly původně slovenské KOŠICE, které podle rozhodnutí první vídeňské arbitráže od 2. listopadu 1938, spolu s dalšími úseky slovenského jižního pohraničí připadly Maďarskému království. Město mělo v tehdá asi 80 tisíc obyvatel pestrého národnostního složení. Menšina Čechů se dostala do Košic až v období první republiky. Maďarská okupace byla provedena rychle a důkladně. Velmi razantně všechny slovenské, jakékoliv, úředníky vyhnala a vyměnila za občany své, týkalo se to i poštovních. Tak že počet obyvatel klesl asi o třetinu.

Okamžikem osvobození a ukončením bojů začala tahanice o správu města, mezi současnou maďarskou městskou správou a mezi kdysi z Košic vyhnanými slovenskými občany. Teprve když 21. ledna 1945 přichází do Košic vojáci 1.čs armádního sboru, rozpory končí. Teprve tento den můžeme brát jako den definitivního osvobození Košic. Na základě Sovětsko-československé smlouvy ze dne 12. prosince 1943 měli podporu ruského velení, konkrétně politického pracovníka jejich štábu Leonida Brežněva.

Od začátku února je v Košicích československá vládní delegace zplnomocněného ministra Němce, vyhnaného ukrajinskými separatisty z Chustu. Ale slováci je ignorují a není jim SNR dovolena jakákoliv aktivita vyplývající z jejího pověření! Přivezla sebou zbytek v Chustu přetištěných známek, tedy skutečně prvních Československých známek, které předala místní poštovní hospodářské správě. Jsou známy použité na korespondenci z Košic.

Že je Československo obnoveno v předválečné podobě potvrdilo 5. dubna 1945 košické jednání exilových delegací. Londýnské v čele s Dr. Benešem, moskevských sociálních demokratů vedených Fierlingerem a československých komunistů vedených Gottwaldem, spolu s delegací Slovenské národní rady SNR, vedenou v této chvíli Husákem. Jednání nebyl přítomen žádný český zástupce! To se později dohánělo při T.zv. Pražských jednáních. Slováci využívající svoji momentální výhodnou pozici, nebrali ohled že existuje další část republiky, kde je situace zatím jiná! (Je teprve duben 45 !) Pro dědice Slovenského štátu bylo důležité jejich okamžité zařazení ke s Němci bojujícímu Československu, protože Slovenský štát byl stále ve válečném stavu nejen se Sověty, ale i západními spojenci a jako poražený stát by musel platit reparace.

Již 30. ledna 1945 zabírá SNR správu nejenom města a regionu Košic, ale přivlastňuje si i celé postupně osvobozované Slovensko. K tomu účelu, jako svůj výkoný orgán, jsou 7. února jmenována jednotlivá resortní Pověřenectva. Dr Vladimír Slávik pro dopravu, veřejné práce a poštu. Vedením odboru pro poštu je pověřen Frant. M. Komzala. Ten vydává své prvé oběžníky. Jedním z prvých kroků, kterým se zapsal do dějin, je že ukládá místní tiskárně WIKO úkol do 48 hodin zajistit tisk nových známek. Nevíme kdy se to stalo. Ale s přípravou vydání, nejenom vlastního tisku, se muselo začít mnohem dříve.. Dnes známe kolik a jakých kroků musí přípravě ofsetového tisku předcházet, než dojde k zahájení samotného tisku, tak že to můžeme odhadnout na začátek měsíce. A to nezapočítávám úhrná čísla vydaných známek, jak je katalogy uvádějí. Komzala určuje nejenom ideu co bude známka vyjadřovat, ale určuje jaké mají mít hodnoty, (viz dále,) čímž vznáší zmatek do současných slovenských tarifů. Třetí vyhláškou nařizuje obnovení poštovního provozu, v počátku jen pro úřední potřebu a teprve ta s čís.: 11. povoluje poštu soukromou. A zavádí vyplácení v hotovosti a censuru.

V dalším oběžníku číslo 16 vydaném 23. března 1945 v Košicích poverenec píše že dnem 26. března 1945 budou z moci úřední poštám rozesílány nové známky hodnot.2,-, 5,- a 6,- K s obrazem hlavy sovětského vojáka, státního znaku a dole v tmavé siluetě města bílého nápisu ČESKOSLOVENSKO. Zřejmě tedy toho 23. 3 1945 nebyly ve skladech pošty tyto tři prvé hodnoty v dostatečném počtu. Proto to odložení na pondělí 26. března 1945. Současně Pověřenec stanovil pro jaké úkony pošty jsou jednotlivé hodnoty určeny ( viz dále)..Byly to hodnoty pro potřebu pošty nejdůležitější. V tom momentě jsou známky použitelné pouze pro poštu lokální, v Košicích a košickém regionu. Jinam by se nedostaly, spojení neexistovalo. My bychom se mohli domnívat že pocházejí z tiskárny WIKO, proto že jako autor této známky je uváděn JEJÍ zaměstnanec Leo Gajdzica který techniku přípravy a tisku dobře znal. Známky známe v neobvyklém provedení archů o 240 kusech známek, uspořádaných na archu ve čtyrech blocích oddělených řádkou čistých polí – později definovaných jako meziarší. Velikost archu byla dána tiskovým strojem. A snahou kapacitu maximálně využít. Jako předloha pro desky dalších známek stejného obrazu hlavy, byl použit vždy čtyřblok hodnoty 2 K. Kde se jenom měnila hodnotová číslice. Tak že i na známkách těchto dalších hodnot se opakují stejné vady které matiční kresba měla.

Právě tato nezvyklá úprava tiskového archu umožnila vznik novodobé rarity československých známek. Jsou to ona meziarší, vodorovné nebo svislé, která se nachází mezi těmi bloky známek a korunou vzácnosti je celé křížení těchto řad. Tady sběratelé rozlišují malé nebo velké. Vznikla ze zcela praktického důvodu při montáži tiskové desky. Nejvíce meziarší je známo a ve sbírkách uloženo, právě u této skupiny známek. Mnoho celých archů muselo být rozstříháno pro expedici poštám.

Další hodnoty 9,-, 13,- a 20,-K vzoru druhého nemají žádné praktické použití, vycházejí o týden později 2. dubna 1945. Pro ně byl použit druhý motiv, podané ruce. Právě tak pro hodnotu 1,50 K která vychází až devátého. Kterou se Poverenec vrací ke původnímu slovenskému tarifu. Motiv navrhl Ján Gajzar, pracovník pošty, pro tisk ho upravil a na desku překreslil jmenovaný Leo Gajdzica. Matiční kresbou pro hodnoty těchto známek byla kresba známky 20 K. Měnily se jen hodnotové štítky. Velikost obrazu obou známek je shodný. Jednou však je na výšku, druhý na délku. Stejná je i velikost meziarší. To nás opět vede k doměnce že příprava tisku probíhala ve WIKU. Dnes podle vzpomínek Jiřího Gregora tehdejšího zaměstnance tiskárny WIKO, tlumočených Dr Pastuszekem, víme že na tisku známek tehdy v Košicích spolupracovala další tiskárna ATHENEUM. Vynutil si to požadovaný šibeniční termín. I tato tiskárna měla zařízení sice stejného druhu tisku (ofset), ale jiného výrobce, který měl tisknoucí plochu jiného rozměru. A zrovna tak neměl automat na nakládání čistého papíru. Pro využití celé tisknoucí plochy si to vyžádalo arch s podobnou sestavou známek do dvou bloků se 100 + 20 kusy známek, opět oddělených meziarším velikosti 19 mm. Již jednou použitou. Existence dvou velikostí tiskových archů, je od počátku filatelistům známa, a je předmětem dohadů proč to tak je. V obou případech pro tisk každé hodnoty existovala jenom jedna deska. Ani jedna ze jmenovaných firem neměla s tiskem poštovních známek žádné zkušenosti. Neměla perforační zařizení, jenom lišty na průsek.

V. ŠTAJNER ve svém článku píše něco jiného. Podle něj tiskový arch známky „mapa“ měl stejný rozměr ale obsahoval dva přepážkové archy o deseti řadách s dvanácti známkami které v tiskárně okamžitě rozdělili ? Kolem velikosti a úpravy tiskových archů stále nedošlo k dohodě. Jenom se ustálil názor, že vznikaly jednotně v tiskárně WIKO. Dneska nám při jejich určení pomáhá právě existence těch dvou druhů meziarší.

V průběhu tisku se také objevil problém se zásobou veškerých materiálů, pogumovaného papíru i barev. Zásoby tiskáren byly vyčerpány. Tisklo se na to a tím co bylo. Tak že specialisté dnes rozlišují nejenom různé papíry, barvu, gramáš a strukturu a barvu lepu a hlavně odstíny barev. Které nevznikly jenom tím kolik ji bylo na válec naneseno. Tady pomohla auta čs armády, která dovezla nejenom papír z papírny ve Slavošovcích, i Rimavské Soboty.

Hodnoty známek si pověřenec vymyslel, právě tak na co jsou určeny. Neodpovídají žádnému dobovému tarifu. Jak slovenskému natož pak maďarskému.

Stanovil že hodnota 2,- K je výplatné pro dopis do 20 g.
5,- pro jeho spěšné zaslání
6,- za doporučený dopis
9,- za doporučený dopis poslaný spěšně

u dalších hodnot K 13,- a 20,- není jasné jejich určení, pravděpodobně pro balíky. Dobová slovenská tabulka u listovních zásilek začíná váhou 20g, rozlišuje pro nás neznámé místní a vzdálené místo a bylo to 1,50 K pro oba druhy, rozdíly jsou teprve u dalších váhových stupňů.

Pokud poštovní spojení existovalo bylo omezeno bojovými podmínkami. Ale přez to byl o něj velký zájem. Pověřenec nejdříve povolil zásilky úřední, potom i soukromé. A vyplácení v hotovosti podle starého slovenského tarifu korunu padesát. Tak vznikla potřeba ony sedmé známky. Která kresba je nejvhodnější k umístění tak dlouhé hodnoty? Včetně označení měny ? Ta druhá, (ruce), vymění se jenom ty štítky v rohu!

Měna. V tehdejších Kassay, byla od toho roku 1938, v oběhu měna maďarská, právě tak jako maďarské poštovní známky, právě tak i na dalších Maďarskem okupovaných slovenských území. S příchodem osvoboditelů přišly i ruské rubly. Na západě Slovenska se mohly objevit i německé Marky. Zda si těch pár vyhnaných slováků, či těch kteří po záboru v roce 1938 z Košic neodešli, slovenské koruny uschovávali, není pravděpodobné. Ale na ostatní části Slovenska obyvatelstvo vlastnilo a používalo v současnosti ty Slovenské. Tak jakou měnu pověřenec přivolával či očekával ? Když do návrhu známek nechal nemalovat písmeno K ???

Dne 20. září 1945 ve Poštovním věstníku číslo 21 oznamuje pražské Ministerstvo pošt že dnem 25. září v zemích České a Moravskoslezké dá do oběhu známky které vydalo Poverenictvo SNR, je vyjmenováno jen hodnot šest a že dne 9. května již byla vydána doplňující hodnota 1,50 K. To je ta sedmá. Tak že v Čechách je to naopak, zde hodnota 1,50 K byla uvedena dříve než ostatní hodnoty této serie! O tom že tyto známky už platí na Slovensku nemluví !Ale to už bylo od května 45 v provozu několik hodnot serie lipová ratolest vydaných pražským ministerstvem.

Tak že tady máme potvrzeno, že Košické známky neměly do této doby celostátní platnost, tedy nebyly známkami ČESKOSLOVENSKÝMI platily postupně jen na již osvobozovaných částech východního Slovenska. Nikde jinde!

Ale teprve třetí tzv. Pražskou dohodou ze dne 18. prosince 1945, platnou až od 1. ledna 1946, bylo dohodnuto centrální řízení československé pošty pražským Ministerstvem

Přídavek

Ihned jak se Košická serie dostal do světových katalogů přihlásili se němečtí sběratelé s upozorněním na podobu známek s plakátem německé říšské pošty vydaném na podporu prodeje dobročinných příplatkový známek ve prospěch Winterhilfe vydaných v roce 1940 autora J.Wusta ( MiNr 751 / 59) Plakát byl v Německu použit v roce 1941.

Je velice nepravděpodobné že by na východním Slovensku v té době Německá pošta tyto známky prodávala a tímto plakátem nabízela. A plakát rozšiřovala. Dnes vidíme že má příliš mnoho detailů stejných. Jak před těmi roky natož pak v roce 1945 nyní s odstupem několika let je to smutná náhoda. Neodebírejme Leo Gajdzicovi autorství.

v roce 1958 vyšla přiručka Pošta na Slovensku po osvobození autorů Dr V. PALKOSKY a V. BARTONĚ
V roce 1959 vydal POFIS filatelistickou příručku č 3 opět dvou autorů
MILOŠ MULLER a Ing. KLEMENT PTAČOVSKÝ
V roce 1968 vydávají Kluby filatelistů v Pardubicích a v Brně společně studdii
FRANTIŠKA TÁBORSKÉHO, nazvanou Zakarpatská Ukrajina
V roce 1970 vydalo nakladatelství Ministerstva opravy a spojů, specielní příručku pro sběratele, autora LADISLAVA NOVOTNÉHO
V roce 1971 vychází ve FILATELII Č.: 11 článek autorů
KULDY a PEŠÁKA .:Tiskové listy košických známek
Další je v roce 1972 vydaná studie dvou autorů
ŠTEFAN KASSAY a BELO PÁSZOR ten jenom napsal úvod o hostorii města
V roce 1988 to byla příručka k 20. výročí založení SČF
zpracovanou kolektivem aurorů
v roce 1989 vydává SČF jako svou dvacátou příručku opět nazvanou Zakarpatsko
autora MIROSLAVA BLAHY
nesmím zapomenout jmenovat nejnovější statě
v roce 2017 studie 70 rokov od vydánía Košických známok, autor JÁN MARENČÍK. A přednášku Dr. Františka Pastuszeka: Vzpomínky Jiřího Gregora
V roce 2015 je ve FILATELII č 5 na stranách 16/17 článek : Košické známky – sedmdesátileté autor Václav ŠTAJNER kde se zmiňuje o autorech další studie Jaroslavu Paulovi
a o práci otce a syna Vychronových kterou nikdo nezná, protože existuje pouze v elektrokonické podobě

Autor: Karel Holoubek | 29. 11. 2017

Komentáře

Přednáška v KF 00-15 Praha - duben 2017

Přidat komentář  | Zobrazit komentáře


© 2002 - 2017 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223