K hodnocení exponátů na Světové výstavě Indipex 2011
Datum vydání: 14. 6. 2011
Ve svých článcích a příspěvcích diskutujeme o tom, jak relativní a někdy i neobjektivní je hodnocení některých exponátů na výstavách. Jedná se o výstavy prakticky všech stupňů, ale čím vyšší soutěž, tím větší je potom i zklamání vystavovatelů z nízkého hodnocení.
I jurymané jsou jen lidé, navíc na hodnocení mají málo času a byly již popsané případy, kdy lidově řečeno se výsledky „pálí od pasu“.
Na světové výstavě Indipex 2011 vystavoval exponát Bonai ve fiskální třídě náš vystavovatel Jiří Černý. Protože tento exponát dobře znám, společně jsme jej s J. Černým před výstavou probírali a snažili se objektivně ohodnotit. Shodli jsme se, že by měl s přehledem získat velkou pozlacenou medaili (tedy něco kolem 85 bodů).
Na výstavě Indipex 2011 však tento exponát získal 78 bodů a tedy velkou stříbrnou medaili. I přesto, že výsledky jsou konečné, tak Jiří Černý s tímto hodnocením nesouhlasil, podal „protest“ šéfovi komise fiskální filatelie ve FIPU panu Francisi Kiddlemu a požádal jej o jeho názor na tento exponát.
Po 2 měsících obdržel Jiří Černý odpověď, kde Francis Kiddle podrobně analyzuje jeho exponát a přiděluje mu 85 bodů, tedy velkou pozlacenou medaili, tak jak jsme exponát předběžně ohodnotili sami. Kromě bodů v každém hodnoceném kritériu však velmi ocenil, že vystavovatel dokázal určit obsah dokumentů a na jejich základě odvodil používané sazby. Francis Kiddle není v tomto oboru žádný nováček (na rozdíl od jurymanů hodnotících na Indipexu), hodnotil už více než 20 exponátů z různých indických států a dosud se v žádném exponátu nesetkal s identifikovanými dokumenty s určenými sazbami.
Na Indipexu 2011 vystavoval i on sám (Kolky západní Austrálie) a také nebyl s hodnocením vůbec spokojen.
Je to určitě zajímavý poznatek, ale ne nový. Na výstavách jsem se setkal ještě s většími bodovými rozdíly.
Možná si čtenář řekne, že není moc velký rozdíl zda exponát získal 78 nebo 85 bodů. Avšak i v tomto se na to musí dívat z dalších pohledů. Pokud se budete chtít dostat na nějakou další světovou výstavu, tak organizační výbor k předchozím výsledkům samozřejmě přihlíží a tak si bude myslet (a to oprávněně), že exponát zase až tak dobrý není a nemusí ho již přijmout. A to bude platit dvojnásobně na výstavy velmi vysoké úrovně, jakou byl třeba London 2010. Další výhodou může být možnost rozšíření exponátu při získání velké pozlacené medaile z 5 na 8 rámů.
Za sebe bych chtěl napsat, aby se poškození vystavovatelé nenechali otrávit a podali svoje námitky. Jurymanům bych zase doporučil, aby co nejvíce diskutovali s vystavovateli a naslouchali jejich argumentům.
Jedině tak se dá prosadit co největší objektivita v hodnocení exponátů.
Vytištěno ze serveru https://www.infofila.cz