Je to otázka etiky?

Nám, sběratelům pohlednic prochází rukama stovky popsaných - poštou prošlých pohlednic, které nesou sdělení odesilatele adresátovi. Nedá nám, abychom se někdy nezačetli do sdělení na pohlednici. Mnohdy jsou tato sdělení spojená s určitou historickou situací nebo se známou osobností, které rukopis a autogram tam taktéž nalézáme.

Možná je má otázka bláhová, ale kolikrát se zamýšlím nad tím, kde je hranice ohleduplnosti či etiky takového počínání, zvlášť když chci na toto sdělení poukázat v článku nebo ve výstavním exponátu. Z druhé strany nám mnohá sdělení přináší vzácné střípky k seskládání mozaiky o době a o událostech, kdy bylo sdělení na pohlednici psáno. Kolik naděje i bezneděje se někdy nachází na vzkazech z bojišť první světové války ! Kolik autogramů můžeme nalézt pod pozdravem z olympijských her ! Kolik zajímavých vzkazů si můžeme přečíst z korespondence našich umělců !

Pro ilustraci přikládám pozdrav - pohlednici z estonského Tallinu, který poslal prof. Skupa v roce 1935 mému dědečkovi a babičce. Pod jeho autogramem se nachází další, kterých jména něco znamenají: Jiřina Skupová, Jiří Trnka, pan Nosek. Zvlášť si vážím autogramu mistra Jiřího Trnky, který v meziválečné době spolupracoval s Divadlem Spejbla a Hurvínka.

Je to otázka etiky?

Možná je tato otázka odtažitá. Tak třeba autogramy patří sběratelům autogramů. Našim prvořadým zájmem je přece vlastní pohlednice, její obrazová část, tiskařská technika, atd. Přesto si dovoluji dát tuto otázku k diskusi, resp. rád se seznámím s jiným seriózním názorem.

Poznámka redakce Infofily: převzaté z našeho partnerského magazínu o pohlednicích Filokartie.cz. Pomožte tento projekt pro sběratele pohlednic znovu oživit. Uvedené články, které na Infofile hodláme zveřejňovat, ukazují jaký kvalitní obsah tento magazín má.

Autor: Jaroslav Tomandl | 12. 10. 2011

Komentáře

Tiež problémy

Přidat komentář  | Zobrazit komentáře


© 2002 - 2019 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223