Hledání s detektorem a sběratelství

Mnozí z Vás už jistě někdy „detektoráře“ viděli, buď z auta někde na poli, nebo jste ho mohli potkat v lese, když jste byli na houbách či jen na nedělní procházce s rodinou. Možná jste si i pomysleli, co je to za blázna, který si myslí, že nalezne poklad … Ve skutečnosti je však většina hledačů sběrateli stejně jako vy, ovšem s tím rozdílem, že hledač si rozšiřuje svou sbírku nejen nakupováním na aukcích a burzách, nýbrž si čas od času udělá radost i tím, že si vlastní přírůstek do sbírky nalezne sám. Netřeba jistě dodávat, že k takovým přírůstkům do sbírky má pak sběratel-hledač silnější citový vztah, než ke koupenému kousku. Už jen ta představa, když naleznete třeba zrovna stříbrnou minci starou pár století, že tudy někdo kdysi procházel a kdoví za jakých okolností ji tu ztratil nebo o ní přišel, je zajímavá a honí se každému správnému hledači hlavou … a hra představivosti může začít …

Stejně jako sběratelství samotné, je i hledání s detektorem téměř vědní obor. Není to jen o tom, někam přijet a hledat. Ti praví hledači stráví spoustu času studiem starých map, literatury, městských kronik atd. Vytipovat vhodnou lokalitu není snadné, zvláště v dnešní době, kdy hledačů přibývá a věci v zemi znovu nerostou. Zlaté časy panenských lesů v 80-tých letech a začátkem let 90-tých už dávno skončili. Další mnohdy vědecké bádání začíná, když hledač najde nějaký zajímavý předmět a chce se dozvědět o jeho původu, způsobu používání či nošení atd. To pak začíná další kolotoč bádání. Někdy trvá i několik dní či týdnů, než se podaří vypátrat původ a účel nalezeného předmětu. A mnohdy se to ani na 100% nepodaří, neboť si lidé nechávají různé věci dělat na zakázku a jde tedy v podstatě o unikátní věci. Jde především o různé druhy šperků, kde jsou jedinými vodítky tvar (styl) a punc, nebo třeba různé pečetní prsteny a pečetítka, různé kudly a dýky … Naštěstí hledači mezi sebou čile komunikují a mnozí z nich jsou odborníky na některý druh sběratelství, čímž si vzájemně pomáhají v určování a datování nálezů.

Hledači sami se mezi sebou rozlišují na dvě základní skupiny: mincičkáře a válkaře. Jak již tyto názvy napovídají, jejich zaměření je jasné. Zatímco mincičkáři chodí většinou po polích a loukách a sbírají poztrácená kolečka, válkaři vyhledávají bojiště, zajatecké tábory a místa, kudy např. němci na konci války utíkali před našimi osvoboditeli. Nenechme se však klamat tímto rozlišením na dvě základní skupiny, neboť mnozí hledači patří k oběma skupinám. Dále je ještě třetí skupina hledačů, kteří hledají jen pro relax v přírodě a buď nesbírají nic konkrétního, nebo naopak sbírají vše co naleznou.

Jak už to však bývá i mezi hledači jsou bohužel „vychcánkové“, kteří hledají jen pro zisk a další skupinou, od které se ovšem všichni slušní hledači distancují, jsou tzv. „vykradači hrobů a archeologických lokalit“, o kterých bývají čas od času nepěkné reportáže ve večerních zprávách v televizi. Bohužel tito „sběrači“ artefaktů kazí sběratelům-hledačům reputaci, neboť nejen že hledají na místech, kde nemají co dělat, ale po jejich řádění zůstává obvykle spoušť v podobě nezahrabaných děr. Nezaměňujme, prosím, tyto neřády se slušnými hledači!

Cesty, jak se k hledání mnozí hledači dostali, jsou různé. V dnešní době, kdy v nejmenovaných zemích vyrábí kopie jako na běžícím pásu a zahlcují jimi trh a kdy mnozí „taky-sběratelé“ za účelem svého obohacení tyto kopie prodávají jako originály, se mnozí sběratelé-válkaři uchýlili k tomu, že si předměty svého sběratelství začali hledat sami. Netřeba dodávat, že nejvíce válkařů sbírá 2. světovou válku (ww2). Jistě k tomu přispěl i fakt, že ačkoli se na našem území např. za ww2 moc nebojovalo, byla německá armáda v Čechách doslova sevřena armádami spojenců a v podstatě u nás byla i odzbrojena. Takže podél ústupových cest, na polích, kde byli sběrné zajatecké lágry nebo i v místech menšího či většího odporu, byla zanechána spousta medailí, bojových a stranických odznaků, ID známek, přezek a dalších součástí výstroje i výzbroje, jež jsou vyhledávaným artiklem hledačů-válkařů.

Mnozí hledači však sbírají i věci z napoleonských válek, R-U, 1866, 1. světovou válku aj. Chodí pak po bojištích z té doby a sbírají insignie zúčastněných armád. Vznikají tak nádherné sbírky úzce zaměřené na dané období, které by mohla závidět kdejaká muzea. Mezi hledači samozřejmě funguje i činný výměnný obchod, kdy si hledači mezi sebou vyměňují jak předměty právě z toho svého období, tak cenné informace. Mnozí hledači ovšem sbírají vše co najdou, neboť mají ke všemu co naleznou citový vztah a neradi se se svými miláčky loučí.

Hledači-mincičkáři jsou odkázaní především na pole a louky, ale i v lese se samozřejmě dají kolečka najít. Mohou se tak nalézt mince různých období, nominálů i oblastí, kde se razili. Mnohé mince se k nám dostali nejen obchodem, ale i s armádami, přecházejícími či bojujícími na našem území. Nalézají se tak např. různé slezské, uherské, německé i rakouské ražby. Výjimečně se však daří najít mince i ze zemí, které s naším územím bezprostředně nesousedili, jako např. ruské, pruské, francouzské, baltských zemí, švédské atd.. Z mincí ražených u nás se nacházejí snad všechny mince pražskými groši počínaje a Československem konče. Obzvláště oblíbenými jsou mezi hledači různé drobné stříbrné krejcárky Habsburků po r. 1520. Občas se však podaří nalézt i mnohem starší kolečka, jako jsou denáry, římské či keltské mince.

Problémem však bývá obvykle kvalita nalezených mincí, neboť po staletích strávených v zemi mnohé podléhají zničení. Jde především o penízky měděné nebo s nízkým obsahem stříbra. Záleží samozřejmě na složení půdy v dané lokalitě, v některých oblastech jsou i měděné mince po 200 letech v zemi ve velmi dobré kondici. Většinou však bývají naprosto nečitelné, nebo se jim drobí hrany. Jinak je to ovšem se stříbrnými mincemi s větším obsahem stříbra, ty bývají mnohdy ve výtečném stavu. O zlatých mincích nemluvě, ty se ovšem nacházejí jen velmi zřídka. Mnozí hledači ani po 10 a více letech hledání zlatou minci nenalezli.

Dalším sběratelským artiklem jsou např. svátostky a křížky, ocílky (křesadla) především zvířecích motivů, pečetní prsteny a pečetítka, různé přezky (z oděvů, opasků i tzv. botovky), olověné plomby (z pytlů s obilím, moukou, železniční), brože, náprstky, olověné nebo cínové figurky (vojáčků a zvířat), knoflíky, medailonky, výroční medaile a plakety, psí známky, účelové známky a žetony a mnoho dalších drobností, které naši předci poztráceli nebo záměrně uschovali či zahodili. Občas se dají nalézt i předměty ze středověku (podkovy, ostruhy, hroty do kuší, hornické mlátky, sekery), výjimečně i starší (bronzová kopí, sekerky, srpy, spony). Mnozí hledači aktivně spolupracují s archeology a zajímavé historické kousky tak končí v muzeu.

Na závěr bych chtěl říci, že hledání není jen o hektickém pobíhání po lese či po poli, ale jde především o relax v přírodě a mnozí hledači ke svému koníčku i takto přistupují. Hledají mladí i staří a není nic výjimečného, když potkáte v lese s detektorem celou rodinku včetně dětí. Taková procházka, při které si ještě naleznete něco pěkného do vitrínky, vám může dodat nejen uspokojení z pobytu v přírodě, ale i radost z nalezené věci …

Kacuro - moderátor diskuse Sběratel.com http://www.sberatel.com/diskuse/

Poznámka redakce Infofily: převzaté z našeho partnerského magazínu o mincích Mince.info. Pomožte tento projekt pro sběratele mincí a bankovek znovu oživit. Uvedené články, které na Infofile hodláme zveřejňovat, ukazují jaký kvalitní obsah tento magazín má.

Autor: Kacuro | 25. 6. 2011

Komentáře

ad.:Hledání s detektorem.....

Přidat komentář  | Zobrazit komentáře


© 2002 - 2019 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223