Filatelistické povídky pro nejmenší II. - dětský sen

Když Petříček Tománků získal onu vysněnou známku, každý den si ji ve svém zásobníčku prohlížel. Bohužel ji vytahoval velmi často a to i když měl špinavé ruce. Tak se mu brzo známka ušpinila a upatlala, a to díky tomu, že nepoužíval pinzetu, i když mu ji tatínek pan Tománek, místní obchodník, daroval k jeho narozeninám. Neuvědomil si, že by známku mohl poškodit svými ručkami, ale když ji jednoho dne pošpinil, rozbrečel se a utíkal za tatínkem.

"Tatí podívej, ta známka je špinavá, už není ani vidět fotbalový míč, tatínku, pomůžeš mi?", křičel ve dveří do filatelistického obchodu p. Tománka. "Ale Petře, kolikrát jsem ti říkal, že známky nemůžeš brát do rukou. Je to poklad, kterého si musíš vážit". Pan Tománek při těchto slovech pohleděl na smutného Petříčka a litoval ho. "Petříčku, uděláme dohodu, naučíš se zacházet s pinzetou a já ti obstarám celou sérii těchto fotbalových známek, souhlasíš?".

Malý Petříček Tománků radostně zakýval, protože po této sérii dlouho toužil. "Ano, tatínku, a začnu hned. Půjdu do kroužku za Janičkou a její tatínek mne určitě všechno naučí". Pan Tománek radostně přikyvoval a rozhodl: "Zítra tě tam odvedu, už máš věk na to nahlédnout do kouzelného světa filatelie" Tak se také stalo. Byla sobota kolem 8, hodiny ráno. Sice foukal studený vítr a padalo listí, ale pan Tománek hrdě kráčel se svým synem do místního klubu mladých filatelistů. Už ve dveřích si podával ruku s vedoucím a tatínkem naší Janičky a povídal mu: "Zde ti vedu svého syna a těším se, že z něho uděláš dobrého filatelistu. Nejlépe znalce.", mrknul přitom šibalsky pan Tománek.

"Tak tě tady vítáme, Petře, posaď se u nás". Petr se posadil vedle Janičky: "Ahoj jak se máš? Musím se snažit, tu známku od tebe jsem si umazal, ale tatínek mi slíbil celou sérii, naučíš mě s tou pinzetou?". Janička neváhala, přikývla a ukázala mu, jak se pinzeta správně drží a používá. Potom mu i ukázala, jaká je zábava se koukat na známky pod lupou a hledat různé odchylky a vady. To se Petrovi zalíbilo a jak sám říkal - zvětšovací sklíčko spolu s pinzetou začal používat.

Tatínek naší Janičky s radostným srdcem pozoroval, jak si jeho děti v kroužku známky mění a přitom jim vyprávěl filatelistické příhody, u kterých děti většinou ani nedutaly. Vždy to byly totiž moc zajímavé povídky. Pak podal Petříčkovi balíček celistvostí se slovy "Zkus se podívat, co by se ti tam líbilo". Petr si obálky, nebo-li jak se jim odborně říká celistvosti, vzal a prohlížel si je. Vybral si jednu obálku, na které byl zobrazen hokejový brankář. "Tahle se mi líbí. Kromě fotbalistů chci začít sbírat i hokejové známky, můžu si ji odlepit, pane vedoucí?"

"Ale Petře, to by byla škoda, pozorně si vždy celistvost prohlédni. Podívej se, jaké má pěkné razítko, na kterém je zobrazena hokejka s pukem, byla by škoda ji zničit. Uchovej si ji ve sbírce celou."

Petříček se zaradoval: "Jéé děkuji, je moc hezká, ale to asi do zásobníčku nedám?". Vedoucí se zasmál a povídal "Ano, Petře, to nedáš, ale můžeš si ji uschovat a až budeš starší, začneme pracovat na námětovém sportovním exponátu. Tak skončila první schůzka a Petr se už teď těšil na další. Doma pak od tatínka za ukázku, jak se s pinzetou zachází, obdržel celou sérii nádherných fotbalových známek.

Pokračování příště

Autor: Zdeněk Jindra | 23. 1. 2005

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář

Související články


© 2002 - 2019 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223