Emil Holub – cestovatel a sběratel poštovních známek

Známý cestovatel Emil Holub se narodil 7. října 1847 ve východočeských Holicích. Jeho otec byl lékař František Holub. Matka Anna rozená Ebertová.

Emil Holub – cestovatel a sběratel poštovních známek

Emil Holub se proslavil především jako cestovatel, který si dal za cíl prozkoumat jižní Afriku. Stal se českým průkopníkem v poznávání tohoto kontinentu. V Africe provedl několik výprav, vytvářel sbírku domorodých předmětů, následně publikoval, psal knihy a po návratu domů aktivně přednášel. Jeho nesplněným snem bylo vybudovat samostatné muzeum pro africké sbírky. Bohužel se mu však nepodařilo získat prostor pro umístění jeho rozsáhlých sbírek a česká malost ho neustále ubíjela. Unavený a roztrpčený cestovatel pak následně začal své sbírky postupně prodávat, ale především rozdávat muzeím, školám a i jiným zájemcům.

Emil Holub – cestovatel a sběratel poštovních známek

Členem Klubu českých filatelistů se stal dr. Holub v únoru r. 1899. Tedy až v závěru svého života začal se svou ženou Růženkou sbírat poštovní známky. Byla to pro něj útěcha od životních strastí a starostí a menší náplast za jeho rozpuštěnou sbírku Afriky, se kterou se tak těžce loučil. Paní Holubová ve filatelii uvítala možnost vhodného zaměstnání pro nemocného manžela a pomáhala mu sbírku budovat. Že to Holub s filatelií myslel velmi vážně je i vidět na jeho precizním popisu sbírky – více celý výtah dopisu J. Lešetickému z časopisu Český filatelista r. 1902. Ruku na srdce kdo z dnešních filatelistů má takto pečlivě uspořádanou a spočítanou sbírku? Už to o něčem svědčí. Milý je i jeho množný tón. My máme ve sbírce, schází nám ..atd. Tedy společně s jeho manželkou Růženkou. Přečtěte si tedy ten nádech dávné minulosti.

Holubova sbírka známek – Z vlastního jeho popisu podává J. Lešetický. Český filatelista ročník 1902.

Když neuprosná Morana, která se tak dlouho namáhala o život Holubův, přemohla konečně všechnu námahu lékařů a připravila nás o muže, jenž celý život svůj věnoval záslužné práci vědecké, mimoděk sáhl jsem do přihrádky, kam ukládám korespondence s vynikajícími muži a hledal, zda bych mohl něco sděliti čtenářům tohoto listu. Vzpoměl jsem si hned na dopis, kde mi dr. Holub líčí svoji sbírku a který jsem proto, že mi nadepsán byl jakožto dopis důvěrný, nemohl uveřejniti za jeho živobytí.

Činím tak dnes, ovšem s vynecháním veškerých intimností, kterým ani smrt nedává práva veřejnosti. Dopis datován jest 1/10 1900 ve Vídni a zní takto:

„Velevážený Pane! Dozajista že každému členu našeho klubu vítán byl Váš stručný a poučný článek o světoznámé sbírce známek poštovního státního musea v Berlíně. Tak cenných rarit – a na sta – a neupotřebených! Lituji upřímně, že v době své poslední návštěvy hlavního města pruského (1893) - - - -, nebyl jsem ještě filatelistou – teprve v. r. 1895 věnovali jsme se s chotí Růženou studiu filatelie – a tak nebyl jsem poznal oněch cenných pokladů ve sbírce té uložených.

I poštovní muzeum ve Vídni má cennou kollekci známek a celistvostí, nikoli však ceny berlínské sbírky. Pouze jedenkráte (r. 1895), když poštovní řiditel c. k. pošt a telegrafů v Bukovině byl právě správcem této sbírky, a za doby jedné z jeho obou do roka návštěv c. k. poštovního musea jsem si – a to v jeho přítomnosti – část sbírky prohlédl. Sbírka měla již několik správců - - –

V Berlíně dozajista úředník, jemuž oddělení filatelie jest svěřeno, jest odborník a když toho potřeba, je navštěvovatelům po ruce; toho však ve Vídni není, není mi také známo, je-li nynější správce odborníkem. Nejsem zde se žádným filatelistickým klubem ve spojení, nemohu obšírnější zprávu o věci dáti, ač bydlím v jedné části Rotundy, kdežto sbírka je v části druhé, kdež jsou místnosti poštovního musea.

Sbírku jsem až dosud „nekonsultoval“, když mi bylo v prvních letech nutno rozhřešiti důležitou otázku „originál či falsifikát“, byl mi přítel A. Beddig v Hannoveru rádcem.

Několikráte, když toho mé povinnosti dopustily, posloužil jsem známým, kteří mne byli navštívili, ku porovnání mých prozkoumaných originálů a těšilo by mne velice, pro případ Vaší návštěvy Vídně, kdybyste mne též Svou návštěvou poctil. Na každý sváteční den na Moravě přednášky odbývaje, dlím od soboty do pondělka večera a na svátky a den po každém svátku mimo Vídně, což dovoluji si mimochodem podotknouti. Naše sbírka čítá nyní (známky i celistvosti) in summa 17 310 rozličných druhů a 18 366 variet. Některé druhy z uvedených rarit berlínské sbírky máme, ale upotřebené: ku př. 27, 54 a 108 Parale prvé emise Valašska (Senf cena 1000, 350 a 800 M.), 27 a 108 se širokým okrajem; Rumunsko máme celé až na některé nejnovější věci. Dále máme růžového Merkura upotřebeného (Senf 250 M), žlutého neupotřebeného (200 M.); ze švýcarských kantonálních schází nám Zurich, obě 4 Rappové a všeobecné emise 1850 2 ½ R. s křížkem bez lemování; modrou neapolskou ½ Tornese (1860) máme bezvadný exemplář na pásce (Senf 300 M.). Sardinie máme všechny, španělské 2 Reales a 19 Cuartos všechny bezvadné až na 2 Reales z r. 1853, která je trochu nůžkami prostřižena (Senf 120 M.) Toskany máme všechny i 2 soldi z r. 1851 (M. 175) i 60 soldi (Senf 300 M.). Ale č. 23 3 liry z r. 1860 nám schází (cena 1300 M.).

Z německých zemí schází nám: Chybný tisk ½ modrá saská, Holštýn 1 ¼ Sch. s půdou široce linovanou (60 M.), Elsaských 5 druhů, 5 jiných známek menší ceny a větší část známek nejnovějších. United States schází nám 2 velké novinářské, dále menší novinářské a z departementových pouze 4 nejdražší Dep. of State; za to ale ostatní mají mnoho variet.

Oba druhy tzv. dřevorytin Mysu Dobré Naděje jsou též ve sbírce. Z jiných známek bych mimochodem se zmínil o holandské hodnotě 5 c. z r. 1852 bleděmodré (Senf č. 1 a) nepoužité (cena 100 M.) a sice máme bloky o 4 a o 2 kusech a jednu jednotlivou.

Anglické „Official“ máme veškeré neupotřebené. (poznámka autora – myšleno pravděpodobně upotřebené). Některé z nich dle výroku Bediggova jsou tak vzácné, že se vyrovnají neupotřebeným. Ruskou Levantu máme celou až na 6 k. (Senf č. 1., 100 M.). Hodnotu 3 c. mexickou z r. 1864 s kontrol. nátiskem máme neupotřebenou (M. 150), Helgoland až na č. 1. ½ sch. (M. 70) máme veškeré originály neupotřebené, č. 8, ¼ sch. máme však upotřebené (M 300).

Hůře jest to s celistvostmi, tu nám mnoho z nejcennějších schází, ale nehoníme se po nich; obdržíme občas staré korespondence a tak znenáhla sbírku doplňujeme.

Celou sbírku rozdělili jsme takto:
Ve 4 knihách uložili jsme známky do r. 1890, a sice kniha 1. Rakousko-Uhersko a země německé, kniha 2. ostatní země evropské, kniha 3. Asie, Afrika a Polynesie (Australii), kniha 4. Amerika. Známky od r. 1891 do doby dnešní uloženy jsou ve dvou knihách; kniha 5. obsahuje Europu, Asii a Australie, kniha 6. Afriku a Ameriku. Celistvosti máme v 8 knihách; v knize 7. a 8. obálky, v knize 9., 10. a 11. korespondenční lístky, zálepky a j., v knize 12. pásky, v knize 13. hlavní sílu variet a vzácnější poštovní razítka na známkách. V knize 14. známky na celých obálkách.

Snažíme se získati tentýž druh upotřebený a neupotřebený. Když již jeden druh zadtoupen, hledíme získati druhý exemplář výměnou za jiné známky neb věci z mých afrických sbírek. - Možno-li výměnou získati varietu cennějších druhů, neváháme si ji opatřiti; tak máme ku př. 4 exempláře hanoverské zelené 10 gr. a 2 gr. a 4 kusy jiných hanoverských cenných.

Výměnu obmezil jsem na naše dobré známé neb v širší výměně dluhují mi korespondenti známky v ceně přes 2500 M. a sotva což jak živ od pánů těch dostanu; proto širší výměny jsem se úplně vzdal, i proto, že k tomu nemám času.

V posledních 6 měsících zbylo mi pouze tolik volného času, že jsem přírustky vřaditi mohl a jinak sbírkou se potěšiti času jsem neměl.“ –

Další část dopisu pronášející různé stesky na poměry existenční, jest ryze intimní a upouštím od její uveřejnění.
Dr. Holub končí:
„Račte považovati tuto zprávu co důvěrnou, nikoli pro veřejnost určenou. Až nás svou návštěvou poctíte a sbírku si prohlédnete, pak bude Vám po vůli o sbírce se zminiti, když by za to stála. S výrazem své hluboké úcty a žádaje za prominutí té až příliš dlouhé zprávy.
Vašnosti oddaný Dr. E. Holub.


Emil Holub – cestovatel a sběratel poštovních známek

Ceny známek jsou jistě dle tehdejšího katalogu Senf, a za těch mnoha let se mnohonásobně zvětšily. Vzácnost a ojedinělost této sbírky je pozoruhodná. Jednalo se rozhodně o jednu z největších sbírek tehdejší doby. Když E. Holub 21. února 1902 ve Vídni zemřel, odešel tím známý cestovatel, ale i významná osobnost české filatelie. Možná i díky němu si u nás našla filatelie další své zájemce a obdivovatelé.

Autor: Zdeněk Jindra | 6. 9. 2014

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2002 - 2016 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223