Dva tucty glos k dějinám filatelie XXIII. - Známky z Pirátského pobřeží

Bylo časné jaro roku 1889, když ředitel newyorské tiskárny Hamilton Bank Note Enraving Co. Nicholas Frederick Seebeck se obrátil na salvadorského prezidenta generála Francisca Menéndeze s nabídkou, že jeho firma bude po dobu deseti let dodávat Salvadoru úplně zdarma poštovní známky.

Oslovená strana v nabídce neshledala žádný úskok, tím spíše, že tiskárna garantovala vysokou grafickou úroveň a provedení ocelotiskem. Výhodné nabídce, která nebývá učiněna každý den bylo těžké odolat a tak podpisu smlouvy nic nestálo v cestě. Nic na tom neměnila ani skutečnost, že tiskárna si ve smlouvě vymínila, že k 1. lednu každého roku bude zrušena platnost známek předcházejícího roku a že nevypotřebované známky se automaticky stanou majetkem firmy Hamilton, která podle vlastního uvážení může pro filatelisty a obchodníky se známkami dotisknout nový náklad.

Oba signatáři smlouvy byli navýsost spokojeni. Prezident byl přesvědčen, že tiskárna valnou protihodnotu nedostává, podmínku o předávání neprodaných známek vydavateli považoval za nicotnou, zato úspora nákladů na tisk známek byla v jeho očích zcela mimořádná. Úplně jinak záležitost posuzovala druhá strana. Protřelý Seebeck správně předpokládal, že jeho známky budou mít u filatelistů úspěch a že útok na jejich peněženky přinese zisky, které budou násobkem vynaložených nákladů. Newyorská tiskárna chrlila další a další náklady a když o dva roky později uzavřel podobné smlouvy s poštovními správami Ekvádoru, Nikaraguy a Hondurasu, jeho známky zaplavily filatelistické obchody. Líbily se nejen obchodníkům, ale bohatstvím námětů (bylo vydáno 644 různých známek), pestrostí, snadnou dostupností a lácí i mnoha filatelistům.

Dva tucty glos k dějinám filatelie XXIII. - Známky z Pirátského pobřeží Dva tucty glos k dějinám filatelie XXIII. - Známky z Pirátského pobřeží Dva tucty glos k dějinám filatelie XXIII. - Známky z Pirátského pobřeží Dva tucty glos k dějinám filatelie XXIII. - Známky z Pirátského pobřeží


Seebeckovy známky

Záplava Seebeckových známek dosáhla takových rozměrů, že i zainteresované poštovní správy došly k závěru, že naletěly a postupně jednostranně vypověděly uzavřenou smlouvu, aniž čekaly na uplynutí sjednané lhůty deseti let. Pobouřeni ale byli především strážci filatelistické etiky: Seebeckovy známky sice na základě souhlasu čtyř států plnily svoji hlavní, tj. poštovní funkci, ale jejich vedlejším účelem byla spekulace, jev hodný odsouzení, který se zdál být dostatečným důvodem k tomu, aby Seebeckovým známkám byl vystaven zákaz vstupu do seriózních filatelistických sbírek. Uprostřed diskusí o Seebeckových známkách jejich tvůrce sice zemřel, ale záležitost tím uzavřena nebyla. Jeho dědicové známky vydávali dál a tak ještě dnes, po více než sto letech, jsou v mnohých sbírkách známky, které nikdy nepřišly do styku se státy, které reprezentují. Stejné známky u jiných filatelistů jsou ale dodnes v pozici nemilovaného a odvrženého dítěte.

Následníci Nicholase Frederika Seebecka se po sedmdesáti létech našli na Arabském poloostrově, na pobřeží Perského a Ománského zálivu. Právě zde se zhruba deset let rodily tzv. "šejcháty", pestrobarevné známky pocházející z neseriózní emisní činnosti, které přestože byly uměle razítkovány, neměly s poštovním použitím naprosto nic společného. Jejich líbivé náměty obratně vybírané především z oblasti sportu, kosmonautiky, flóry, fauny, historie, politiky a výtvarného umění ale měly kouzlo přitažlivosti, kterému hlavně mladí a začínající filatelisté jen těžko odolávali.

Převážná část teritoria Arabského poloostrova do první světové války patřila Turkům a jejich Osmanské říši, s výjimkou některých arabských knížectví, která byla už od konce 19. století pod britským protektorátem. Jedním z konkrétních výsledků první světové války byl i rozpad Osmanské říše a rozšíření počtu britských držav o Kuvajt, Katar,Maskat, Omán a další lokality. Dva arabské státy Hidžáz a Nadždu se ale 29.9. 1932 spojily a přejmenovaly na Království Saúdské Arábie.

Na svém území v Arábii Britové od roku 1909 používali známky Britské Indie, po osamostatnění Indie v roce 1948 přešli na známky anglické, které byly opatřovány přetiskem hodnoty měny příslušné země. Výjimkou byl Kuvajt, který své vlastní známky vydával již od roku 1923; stejně se v roce 1957 zachoval Katar. A v roce 1961 vyšly první známky Smluvního Ománu (s anglickým označením TRUCIAL STATES). Jejich platnost ale skončila již roku 1963, když Britové uzavřeli svoji poštu v Dubaji, jedinou poštu široko daleko. Její služby převzal nově otevřený arabský poštovní úřad, který měl v úmyslu začít vydávat vlastní nové známky s názvem DUBAJ. Vyšla ale jediná společná jedenáctiznámková emise s vyobrazením sedmi palem, které symbolizovaly seskupení sedmi knížectví Smluvního Ománu.

Zato od roku 1963 začaly být emitovány i známky jednotlivých knížectví - "šejchátů". Stalo se tak poté, když vládci těchto knížectví pochopili, že poštovní známky mohou být vydatným zdrojem finančních příjmů. Míra jejich znalostí a zkušeností v oboru se však blížila nulovým hodnotám a tak museli být najaty agentury z Evropy i USA, které za nemalé peníze zajišťovaly celou emisní činnost - od výběru námětů, přes kalkulaci nákladů až po distribuci nových sérií známek. Protřelí filatelističtí obchodníci ve službách jednotlivých šejků tak vrhli na světový trh známky a aršíky nejrůznějšího provedení a nejmódnějších námětů.

Dva tucty glos k dějinám filatelie XXIII. - Známky z Pirátského pobřeží


Dva tucty glos k dějinám filatelie XXIII. - Známky z Pirátského pobřeží Dva tucty glos k dějinám filatelie XXIII. - Známky z Pirátského pobřeží Dva tucty glos k dějinám filatelie XXIII. - Známky z Pirátského pobřeží


Známky nechvalně proslulých šejchátů

Chaosu a anarchii učinil přítrž až 2. prosinec roku 1971, kdy ve východní části Arabského poloostrova, na území někdejšího Smluvního Ománu, byla ustanovena federace Spojené arabské emiráty. Její nově vytvořená Poštovní unie emirátů nekompromisně skoncovala s vydáváním známek jednotlivých "šejchátů". Jejich známky definitivně ztratily platnost a byly nahrazeny známkami Spojených arabských emirátů, které nesly označení UNITED ARAB EMIRATES.

Bylo ostatně již pět minut po dvanácté. Sedm šejchátů za devět let vydalo zcela jistě několik tisíc sérií pestrobarevných obrázků, poštovně naprosto nefunkčních, které ve světě byly prezentovány jako poštovní známky a s fantastickým ziskem prodávány. Jen pro ilustraci: nejmenší z šejchátů ADŽMÁN vydal pod názvem AJMAN 1150 různých známek, přičemž skoro polovina z nich byla leteckých. A jedna z jeho dependencí - Manama, která nebyla ničím jiným než pouhou pouštní oázou, dalších 838 známek - přetisků na známkách Adžmánu i definitivních známek s textem MANAMA DEPENDENCY OF AJMAN. Další komentáře jsou snad zbytečné...

Filatelistům samozřejmě nelze přikazovat co by měli nebo neměli sbírat. Týká se to samozřejmě v plném rozsahu i známek z jihovýchodního cípu Arabského poloostrova, kterému se už v dobách, kdy pošta ani známky neexistovaly hanlivě říkalo Pirátské pobřeží. Není to snad dostatečně nápadné upozornění na to, že na známky z této oblasti je třeba nahlížet tak, aby byl spolehlivě rozeznán koukol od pšenice?

Příště: Ohlédnutí

Autor: František Hrbek | 29. 12. 2003

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář

Související články


© 2002 - 2019 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223