Dva tucty glos k dějinám filatelie XXII. - Existující známky neexistujících států

Někdy okolo roku 1900 (podle některých pramenů již v roce 1897, podle jiných až v roce 1905) navštívilo Paříž Jeho Veličenstvo Mario I., panovník trpasličího státu SEDANGU, ležícího kdesi v Himalájích na pomezí Číny. Jeho Veličenstvo přijelo inkognito a nebylo divu, protože ho čekalo tajné diplomatické poslání spočívající v projednání záležitostí, které se týkaly ochrany jeho země. Personál hotelu byl jako u vytržení; i ve světovém velkoměstě byla návštěva panovníka vzdálené exotické země mimořádnou událostí, která všechny zaměstnance od ředitele po poslední pokojskou dočasně povýšila tak trochu do rolí příslušníků královského dvora. Mladý panovník se okamžitě stal středem pozornosti. Bdělým očím zaměstnanců hotelu neuniklo nic, ba ani takové banální věci jako obsah odpadkových košů v jeho apartmá. A to tím spíše, že se v něm začaly objevovat nápadné obálky od dopisů s pestrobarevnými známkami země, kterou nikdo neznal. Pokojské se brzy postaraly o to, aby se dostaly do rukou filatelistických obchodníků. Brzy jeden z nich požádal u královského dvora o soukromou audienci. Nebylo těžké se domyslet, že návštěva zcela jistě měla obchodní charakter. Později se prokázalo, že během jediného týdne Mario I. prodal podnikavým obchodníkům známky svého království v hodnotě dvou miliónů franků.

Mario I., "král" Sedangu (1890)

Dva tucty glos k dějinám filatelie XXII. - Existující známky neexistujících států


A krátce nato se sedangský král s celým doprovodem z hotelu vypařil jako pára nad hrncem. Neuhrazený hotelový účet za přepychové apartmá byl důvodem, proč se po stopách královského dvora vydala policie. Po několika týdnech byl mladý král spolu se svým tajemníkem zadržen v jižní Francii. Z Jeho Veličenstva se nakonec vyklubal podvodník jménem Louis David. Další vyšetřování prokázalo, že pro svoji pařížskou akci získal několik dalších podvodníků, s nimiž postupoval podle předem vymyšleného a precizně zpracovaného scénáře. Plán, který byl rozpracován ve scénáři byl volným pokračováním Davidovy jiné, starší a méně úspěšné akce. Dobrodružná povaha Davida kdysi přivedla do jakési expedice zkoumající vnitrozemí Laosu. Zde se mu podařilo vetřít do přízně jednoho z domorodých kmenů, když úspěšně vyléčil několik jeho příslušníků stižených blíže neznámou epidemií. Součástí odměny byla i ruka dcery náčelníka kmene. Nabízenou příležitost David nepromarnil. Ihned si udělil titul Mario de Mayrena a prohlásil se vládcem místního obyvatelstva. Po nějakém čase dal svému titulu honosnější královskou podobu a jako Mario I. ze Sedangu si dodal odvahy a požádal o audienci u francouzského konzula, aby mu sdělil, že ve svém království hodlá vydat poštovní známky. Neuspěl sice, souhlas nezískal, ale přesto prosadil své; pestrobarevnou sérii známek jednoduše vydal. Byly na nich vyobrazeny královská koruna a erb, název Deh Sedang a nominální hodnoty od půl mathu do jednoho dolaru. Známek bylo vytištěno blíže nespecifikované, ale značné množství. Davidovi a jeho kumpánům přišly vhod při pařížské akci, která měla být důstojnou náplastí na nezdar v Laosu.

První vydání známek Sedangu (1888)

Dva tucty glos k dějinám filatelie XXII. - Existující známky neexistujících států


V roce 1964 obdržel 36. prezident USA Lyndon Baines Johnson sérii těžko identifikovatelných poštovních známek s nápisem REPUBLIC OF NEW ATLANTIS. Odesilatelem byl prezident republiky Nová Atlantis Leicester Hemingway, takto mladší bratr slavného spisovatele Ernsta. Jeho republika ležela v Karibském moři, šest mil na západ od Jamajky. Její teritorium o rozloze 16 metrů čtverečních se nalézalo na voru zakotveném na písečné mělčině, která rozšiřovala území republiky na pruh dlouhý více než jeden kilometr. Jedinými obyvateli státu byli dva sloužící a členové Hemingwayovy rodiny, kteří se zde soustavně ale nikdy nezdržovali. Hemingwayův čin brzy skončil před soudem. Samozvaný prezident svoji obhajobu vybudoval na tvrzení, že území jeho republiky leží mimo teritoriální vody Jamajky a na skutečnosti, že prezident USA jeho známky nevrátil, čímž mlčky projevil nejen souhlas se vznikem nového státu, ale ho i de facto uznal. Za své pseudoznámky, které poštovně nikdy nebyly použity Leicester Hemingway údajně získal slušnou finanční částku. Ze stínu svého bratra ale rozhodně nevystoupil.

Na podzim roku 1969 belgická pošta začala doručovat dopisy frankované známkami nezávislého státu SEALAND. O nové známkové zemi nikdo neměl sebemenší informaci. Vysvětlení podal až bruselský filatelistický obchod, který prodej známek státu Sealand zajišťoval. Nový stát vznikl v Severním moři na železobetonové konstrukci, kterou v letech druhé světové války používala britská protivzdušná obrana. Na opuštěnou plošinu ležící mimo britské výsostné vody se se svojí rodinou a několika dalšími osobami nastěhoval Roy Bates. Vydal zde vlastní zákony, zřídil poštu a začal emitovat známky Sealandu. První série zahrnující známky sedmi hodnot v celkovém nákladu padesát tisíc kusů na portrétech představovala známé mořeplavce. Zprvu se zdálo, že nová známková země se skutečně prosadí, a to tím spíše, že se objevily zprávy, že Roy Bates vyhrál soudní spor s britskou armádou o vlastnictví plošiny. Brzy ale vyšlo najevo, že šlo o pouhý Batesův trik, protože u žádného britského soudu se podobný proces nikdy nekonal. Navíc se prokázalo, že vydání známek Sealandu nebylo jen dílem Batese, do podvodu byla namočena i zmíněná bruselská filatelistická firma. Ofrankovala stovky dopisů známkami Sealandu, využila skutečnosti, že automatické stroje belgické pošty znehodnocující známky na dopisech nedokázaly známky identifikovat a rozeslala je, aby Sealand získal na věrohodnosti. Všichni aktéři podvodu vyvázli s nejmírnějším možným trestem - zaplatili soudní výlohy a škody způsobené belgické poštovní správě.

Druhé vydání známek Sedangu (1889)

Dva tucty glos k dějinám filatelie XXII. - Existující známky neexistujících států


V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století se s podobnými miniaturními "nezávislými" státy doslova roztrhl pytel. Generální poštmistr státu HESPERIES ISLANDS AND DOUGERTHY Stopachi pořádal v mnoha městech západní Evropy tiskové konference a nabízel na nich nové emise známek svého ostrova ležícího na blíže neidentifikovaném místě v jižním Pacifiku. Jeho snaha dlouho vyznívala naprázdno, na vějičku sedli až před olympijskými hrami v Tokiu v roce 1964 specialisté, kteří zatoužili po sérii zobrazující sportovce.

Jihovýchodně od Nového Skotska vzniklo knížectví R. M. Arundela nesoucí název BUITEN-BALDONIE. Také jeho vládce měl jedinou starost - vrhnout na evropský filatelistický trh série svých známek. I v jeho případě zasáhl soud, který další vydávání známek jednoduše zakázal.

Jedna ze známek "státu" Hesperies Islands and Dougerthy

Dva tucty glos k dějinám filatelie XXII. - Existující známky neexistujících států


"Stát" Sealand, květen 1980

Dva tucty glos k dějinám filatelie XXII. - Existující známky neexistujících států


"Panovnický" manželský pár Sealandu Roy a Jean na fotografiích z let 1960 a 1980

Dva tucty glos k dějinám filatelie XXII. - Existující známky neexistujících států


Dva tucty glos k dějinám filatelie XXII. - Existující známky neexistujících států


První známky Sealandu s motivem portrétů slavných mořeplavců.

Dva tucty glos k dějinám filatelie XXII. - Existující známky neexistujících států


Další sealandské známky znázorňující "panovnický" manželský pár, oficiální znak země a historické lodě, na nichž mořeplavci objevili dosud neznámé končiny

Dva tucty glos k dějinám filatelie XXII. - Existující známky neexistujících států


V polovině šedesátých let vybudoval inženýr Giorgiu Roso se souhlasem italských orgánů v Adriatickém moři, sedm mil od italského pobřeží, na pilotech zapuštěných do mořského dna plošinu o čtyřech stech metrech čtverečních. V žádosti bylo oficiálně uvedeno, že na plošině budou konány vědecké výzkumy. Skutečnost ale byla poněkud jiná. Na plošině byla zřízena restaurace s barem, prodejna suvenýrů, pirátská rozhlasová stanice a pochopitelně pošta. Když na ostrově byly vydány vlastní peníze a známky, nic už nebránilo ani vyhlášení samostatného státu, který svůj oficiální název představoval v esperantu - INSOLO de la ROZOJ, tj. Růžový ostrov. V roce 1968 italská vláda všechny Rosovy aktivity ukončila nekompromisní intervencí expedičního sboru sestaveného ze dvou karabinierů a dvou celníků.

V roce 1974 jistý Otmar di Smieder vyhlásil knížectví FREE DOMLAND, které leželo na některém z ostrůvků mezi Filipínami a Borneem. Známky nového státu na sebe pochopitelně dlouho nedaly čekat. Při pokusu je prodávat byl kníže se dvěma spolupracovníky zatčen. Zcela paradoxně ale nebyli odsouzeni za vydávání pseudoznámek, ale za padělání švýcarských dokladů.

Jedním z posledních známých případů bylo vydání kuriózních známek republiky STAFFA, které byly potaženy tenkou vrstvou zlata. Barnumská reklama na letácích, které lákaly ke koupi známek, dokonce tvrdila, že republice je více než tisíc let. Pravda to pochopitelně nebyla, stejnojmenný neobydlený ostrůvek u skotského pobřeží sice existoval, jeho majitel ale neměl o republice a jejích známkách nejmenšího tušení. V zákulisí celého podvodu se skrývala britsko-americká filatelistická společnost London and New York Co., která vydala zmíněné pozlacené známky v hodnotě osmdesát miliónů dolarů. Stihl ji za to trest v podobě pokuty jednoho miliónu dolarů. Zákaz dalšího prodeje známek verdikt soudu ale neobsahoval, šejdíři své kapsy přece jen naplnili.

O pozoruhodné příběhy v dějinách filatelie nikdy nebyla nouze. Patří mezi ně i ty, které psali samozvaní panovníci vydáváním svých poštovních známek. Může ale majestát - nota bene falešný - změnit podvodnickou podstatu jejich činnosti?

Příště: Známky z Pirátského pobřeží

Autor: František Hrbek | 21. 4. 2013

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2002 - 2019 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223