Dva tucty glos k dějinám filatelie IX. - První dopisnice

Téměř za třicet let po prvních poštovních známkách se zrodila další novinka, dnes oficiálně zvaná poštovní dopisnice, jinak též korespondenční lístek čili přiléhavě česky "koresponďák". Komu vlastně patří toto prvenství nebylo dodnes rozhodnuto a rozhodnuto nebude vlastně nikdy. Celý problém nápadně připomíná staré dilema, totiž zda byla první slepice nebo vejce. Smiřme se tedy předem s tím, že k řešení se nedobereme ve svých úvahách ani my, což nám ovšem nemůže zabránit v tom, abychom si všechna základní fakta vztahující se k této záležitosti přehledně utřídili.

Nápad zredukovat klasický dopis na jeden lístek z tužšího papíru ve velikosti obálky, se zrodil v Německu. Veřejně s ním jako první vystoupil Heinrich von Stephan, pruský generální poštmistr (a pozdější zakladatel Světové poštovní unie) na V. celoněmecké konferenci poštovních správ v Karlsruhe, v listopadu 1865. Součástí jeho argumentace byl i návrh přiznat novince levnější poštovní sazbu, která měla být kompenzací za neposkytování ochrany listovního tajemství, která při posílání běžných zpráv , objednávek, pozvánek a podobných informací se beztak jevila jako zbytečná. Konference návrh projednala, ale stanovisko, které k němu zaujala bylo polovičaté a rozporuplné: nezamítla ho, ale také nedoporučila k realizaci.

Zajímavé návrhy, které v Karlsruhe zazněly se zanedlouho donesly k ministerskému radovi a profesorovi národního hospodářství na vojenské škole ve Vídeňském Novém Městě Emanuelovi Herrmannovi, který právě řešil problém zjednodušení a vylepšení poštovního provozu v Rakousku. Bystře odhadl, že nový námět má velkou budoucnost, na nic nečekal a již v lednu 1869 uveřejnil ve vídeňském deníku Neue Freie Presse návrh na zavedení nové poštovní ceniny, který podpořil výčtem výhod, jež by mohly pro veřejnost i poštu z realizace návrhu vyplynout. Není bez zajímavosti, že Herrmann si zároveň počínal čestně a seriózně: nechlubil se cizím peřím a původnost Stephanovy myšlenky potvrdil. Po otištění článku následovala rychlá reakce rakouské poštovní správy a tak 1. října 1869 byla v Rakousko-Uhersku jako v prvním státě na světě zavedena dopisnice. Byla vytištěna na hladkém kartónu o rozměrech 122 x 84 mm, s dvojitým ozdobným rámečkem. Na lícní straně nahoře byl obloukovitě umístěn nápis CORRESPONDENZ-KARTE a pod ním dvouhlavý orel, rakouský státní znak.

Dva tucty glos k dějinám filatelie IX. - První dopisnice


První dopisnice světa odeslaná v den vydání s jednokruhovým razítkem WIEN/1/10/6.A.

v oválu o výplatní hodnotě dva krejcary, která byla totožná s výplatní známkou z roku 1867. Pro adresu byly určeny čtyři předtištěné tečkované linky. Dopisnice byla vydána ve třech variantách : jedna, výše popsaná, pro Předlitavsko, tj. Rakousko (jehož součástí byly i české země), dvě pro Zalitavsko, tj. Uhry (obě s uherským znakem a textem jednak německým, jednak maďarským). Pochybnosti, zda veřejnost dopisnici přijme, které doprovázely její první vydání, byly rychle rozptýleny. Od října do prosince 1869 se dopisnic prodalo dva a tři čtvrtě miliónu a v dalším roce již více než deset miliónu kusů. Publicista Jaroslav Ježek ( krom shodného jména neměl nic společného se známým skladatelem), který svůj život zasvětil filatelii a studiu první dopisnice ji vtipně a výstižně nazval "žluťáskem". Název byl filatelistickou veřejností přijat a používá se dodnes.

Nákladů žluťásků bylo mnoho, na různých kartónech a s mnoha barevnými odstíny natištěné známky. Jedna z dopisnic měla pod německým nápisem i český text, ovšem s pravopisnou chybou - Koešpondenční lístek. Český text na poštovní cenině tedy předběhl první československé známky o padesát let. Tak jako mnozí filatelisté se zaměřují výhradně na emisi Hradčany, někteří celináři se specializují výhradně na žluťásky, zejména na emisi z let 1869 - 1876. Lákají je tiskové a barevné odchylky, jazykové mutace a dodatkové frankatury. Žluťásky se začaly sbírat i podle dat na razítkách. Zajímavé samozřejmě jsou všechny dopisnice z roku 1869, vzácnější použité v prvním měsíci vydání, absolutní trefou pak žluťásek s razítkem 1.10. 1869, datem prvního oficiálního vydání. I takový byl nalezen. A nejen to. V roce 1984 byl objeven i žluťásek odeslaný z Vídně do Brna s datem předčasného použití ze dne 30. 9. 1869. Netrpělivý poštmistr z Bathu, který předčasně orazítkoval a vypravil černou jednopennyovku našel ve Vídni svého následníka.

Dva tucty glos k dějinám filatelie IX. - První dopisnice


Unikátní dopisnice odeslaná před dnem vydání z Vídně do Brna již 30. září 1869

Ve vydání žluťásků z roku 1873 se asi u čtyř set tisíc exemplářů s německo-českým textem objevil i proslulý chybotisk. Na známce této dopisnice byla omylem vytištěna hodnota pět krejcarů místo krejcarů dvou. Škoda s tím spojená byla vyčíslena na 675 zlatých a měl ji zaplatit tiskař, který ji zavinil. Byla to velmi vysoká částka, jejíž splácení by trvalo mnoho let. Poštovní správa nakonec přijala velkorysé řešení problému a dopisnice byly přelepeny dvoukrejcarovými známkami, čímž se škoda snížila na přijatelných 70 zlatých. Byl to ovšem ve své podstatě nejen šlechetný čin, ale také signál pro chytráky, aby začali podvádět. Ti pohotově známky odlepovali a pohlednice s patřičnou výmluvou používali. Posledních šestnáct tisíc dopisnic bylo proto dodatečně skartováno, ale bylo to vlastně už pozdě.

Rakušané samozřejmě využili svého prvenství a za vynálezce dopisnice prohlásili Emanuela Herrmanna. Jejich verzi podpořila i odborná literatura. Otazníky ale zůstaly, protože kdo je schopen jednoznačně rozhodnout co je víc - originální nápad nebo pohotový čin?

Příště: Merkur - první novinová známka světa

Autor: František Hrbek | 11. 10. 2019

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář


© 2002 - 2019 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223