Dva tucty glos k dějinám filatelie IV. - Slavní filatelisté

Uchvátí-li filatelie někoho do své náruče, bývá z ní těžkého úniku. Chtělo by se skoro věřit tomu, že mezi filatelií, která je - alespoň v gramatickém systému - ženského rodu a sběrateli (kterými jsou v drtivé většině naopak muži) to funguje podle pravidla o vzájemném přitahování protikladů. Filatelií se skutečně - až na čestné výjimky - zabývají hlavně muži. Jsou mezi nimi obyčejní lidé, ale i hlavy korunované, jako třeba monačtí Grimaldiové nebo angličtí Windsorové.

Soukromá sbírka poštovních známek anglické královské rodiny je jednou z nejstarších i největších sbírek na světě. Za téměř 150 let se rozrostla na několik set alb s desítkami tisíc listů. Představa, že Alžběta II. či kdokoliv jiný z královské rodiny po večerech pořádají svoji sbírku je samozřejmě absurdní. Od toho je zde funkce dvorního filatelisty v hodnosti lorda a jeho tým odborníků, který královskou sbírku vede. Mimořádnost britské královské sbírky ale nemusí traumatizovat ani filatelistu začátečníka. Ani winsdorská kolekce nikdy nebyla a určitě nikdy nebude úplná.

Obecně uznávaný král filatelistů na konci 19. a počátku 20. století z rodu Winsdorů či Grimaldiů ale nepocházel. Stal se jím Francouz italského původu, hrabě Philipp Renotiére von Ferrary (1848 - 1917). Sám se podepisoval na konci s ypsilonem a v této formě se jeho jméno objevuje i v anglosaské literatuře; v evropské se častěji objevuje jako Ferrari. Získal fantastické jmění z dědictví po svém dědovi, který byl v Janově směnárníkem a velkou jeho část investoval do nákupu známek. Ještě před první světovou válkou tak sestavil mimořádnou sbírku, údajně obsahující všechny vydané známky světa. Nechyběly v ní ani vzácnosti existující v jediném exempláři. Ferrary se zajímal i o výjimečné známky, které vykazovaly odchylky a vady a s posedlostí člověka, který není limitován svými finančními možnostmi skupoval vše, co mu přišlo pod ruku. Občas dokonce i krajně podezřelé chybotisky a jiné rarity nebo dokonce falza pro něj speciálně a tajně vyrobená. Jim se později vtipně a výstižně začalo říkat "ferrarity".

Jako šlechtic přál pan hrabě, ačkoliv byl občanem francouzské republiky, ve válce vítězství zbraním císařského Německa. Svoji slavnou sbírku odkázal Říšskému poštovnímu muzeu v Berlíně. Po válce, která skončila právě opačně než si přál, zabavila francouzská vláda v Berlíně jako válečnou kořist i Ferraryho sbírku. Ta jako celek pro svoji závratnou hodnotu byla neprodejná. Byla proto rozdělena a v letech 1921 - 1925 ve čtrnácti aukcích vydražena na konto německých reparací. Získání známek z proslulé Ferraryho sbírky se stalo prestižní záležitostí nejvyšších světových finančních kruhů. Proslýchalo se, že i anglický král Jiří V. několikrát musel kapitulovat před nabídkami magnátů naftového nebo tabákového průmyslu. Celkový výnos z aukcí činil třicet miliónů franků.

Po Ferraryho smrti o titul známkového krále usilovalo několik multimilionářů. Jedním z nich byl Švýcar Maurice Burrus, tabákový magnát, další legendární postava světové filatelie. Byl pokládán za hlavního favorita v souboji zájemců o pověstný unikát, jednocentovou karmínovou britskou guayanu z Ferraryho sbírky. Samotná aukce měla překvapivý průběh. Když nabídka dosáhla částky tři sta tisíc franků, Burrus z dalšího licitování ustoupil. Známku získal londýnský obchodník Hugo Griebert pro svého klienta z USA, Artura Hinda, dalšího multimilionáře a třetího z trojlístku králů světové filatelie. Burrusovo licitování, které vyhnalo cenu známky do závratné výšky naznačovalo, že zřejmě bylo reakcí na neopatrný výrok londýnského obchodníka před aukcí, totiž že byl pověřen úkolem získat britskou guayanu za každou cenu. Burrusův úsměv ve tváři po aukci a následný komentář že "chtěl pana Hinda trochu vytrestat" to jen potvrzovaly.

Pravá filatelie není zběsilá honba za raritami ani spekulace s cenami. Každá známka, byť by pocházela i ze stomiliónového nákladu, může být hezká a zajímavá, pokud se filatelista na ni i celý proces, kterým prošla umí podívat všímavýma očima. Jen ten, kdo je toho schopen a kdo se umí ze svých malých objevů radovat je pravým králem filatelie. Silně pochybuji o tom, že pánové Ferrary, Burrus, Hind a spol. toto umění ovládali. Není ale snad právě tohle ten nejsprávnější přístup ke známkám a filatelii?

Příště: Spory o prvenství

Autor: František Hrbek | 16. 9. 2019

Komentáře

Filatelie pro radost

Přidat komentář  | Zobrazit komentáře


© 2002 - 2019 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223