Chustský přetisk

Datum vydání: 30. 1. 2018


V současných všech, u nás běžně používaných katalozích Československých známek věnovaných období po konci druhé světové války, je jako prvá zařazena serie vydaná koncem března roku 1944 Slovenskou národní radou v Košicích. SNR měla pro vydání známek jenom to revoluční nadšení a radost z nově získané svobody, kterým chtěla rychle přikrýt kolaboraci Slovenského Štátu s Německou říší, jeho válečnou historii, a znova se přihlásit jako Čechoslováci.

Podle dohody se SSSR ze dne 8. 5. 1944 byla na část již osvobozeného území Československé republiky – Podkarpatskou Rus. Vyslána skupina ustavená podle Benešova ústavního dekretu číslo 10/1944 „ O dočasné správě osvobozených území ČSR“ pověřená tímto úkolem. Skupina odjela do Moskvy, kde proběhlo další jednání a dne 8. 5. 1944 k dohodě, že civilní správa se bude řídit československými zákony Tak že v tom roce 1944 to byl jediný oprávněný orgán na osvobozených území jménem Československé republiky cokoliv podnikat! Tedy i vydávat poštovní známky. Vedením skupiny a zplnomocněncem byl jmenován předválečný poslanec, v Londýně působící jako ministr, František Němec. Dále byl členem gen Antonín Hasal, Dr Abert Pražák Skupina měla několik dalších členů různých profesích schopných řídit různé odbory. Pro poštu a dopravu to byl Dr. Krudský. Pro jeho práci platila instrukce z Londýna, zaslaná jim a velvyslanectví v Moskvě „.......pokud nebude možné vytisknout vlastní nové známky, použít všechny místně dostupné platné známky přetištěné vhodným razítkem......“

Okolí Užhorodu, předválečného hlavního města Podkarpatské Rusi dosud nebylo bezpečné. Proto bylo pro skupinu sovětským vedením určeno za sídlo již osvobozený Chust. Do komise byl sověty přidělen a Ludvíkem Svobodou doporučen, jako znalec místních poměrů, rodák z Podkarpatské Rusi, podporučík-politruk Ivan Ivánovič Turjanica. Prožil poměrně rušný život, v roce 1939 emigroval do Ruska. 4.11. 1944 požádal podporučík ČS armády Turjanica, o dovolenou pro návštěvu matky v Mukačevě ? Který byl ve vyhrazené operační zoně sovětské armády, kam členové čekoslovenské mise neměli přístup. Z této dovolené, se už nikdy nevrátil ke svému útvaru. V Mukačevě Turjanica zahájil svoji rozvratnou protičeskoslovenskou činnost a nebyl na to sám. K dispozice měl 35 dalších agentů kteří již zde na něho čekali.

Pověřená komise do Chustu přijela 24.října 1944 Za pomoci ochotných, dobrovolně spolupracujících šoférů vojenských aut, se podařilo navázat spolupráci a spojení s poštovními úředníky, již osvobozených okresů Sevjuše, Tačova, Rachova, Volové, kde a samozřejmě i v Chustu, obnovit provizorní československý poštovní provoz. Zde musím připomenout že Podkarpatská Rus, spolu s mnoha slovenskými městy jižního pohraničí připadlo podle Vídeňské arbitráže od 2. listopadu 1938 Maďarskému království, ( včetně Košic ). Teprve 11. 11. 1944 vydala skupina svoji první vyhlášku o poštovní službě zněla: „ Po dobu než budou dány do prodeje nové poštovní známky československé bude používáno k vyplácení listovních zásilek na území Karpatské Ukrajiny dosavadních maďarských známek.........přetisknutých zvláštním razítkem československé pošty.“.

Protože v Chustu nebyla žádná vhodná tiskárna musela komise sáhnout po druhé variantě v pokynu jmenované - k přetiskování ! Na poštu do Chustu shromáždili zásoby známek z okruhu spolupracujících pošt a u místního rytce jménem Izach (Izak?) nechali zhotovit dvouřádkové gumové razítko. Nahoře větší iniciály ČSP = Česko Slovenská Pošta. A pod tím druhý řádek menším písmem letopočet . 1944 . s tečkami po stranách. Gumové razítko se neosvědčilo a tak nechali zhotovit razítko kovové. Několik prvých archů s gumovým razítkem se zachovalo a ukázky ve sbírkách najdeme.

Přetiskování, černou nelesklou barvou, prováděl poštovní podúředník Pfilip Michail a vedoucí chustské pošty MiIchal Fedeleš, za přítomnosti, jak Dr.Krudského, tak dalších členů komise. Přetištěno bylo 28 různých hodnot maďarských výplatních a 10 hodnot doplatních známek, ( 1.) Také dopisnice a zálepka. O PŘETIŠTĚNÍ M, Fedeleš sepsal protokol, kde vypsal kdy, jak, kým a kolik známek bylo přetištěno. Ten byl M. Fedelešem předán v květnu 1945 spolu s ukázkami Pražskému Ministerstvu !

Dne 4. prosince 1944 byly přetištěné známky dány do prodeje. Prodávaly se za hodnotu na nich uvedenou. Použité známky, v Chustu přetištěné, se mohou vyskytovat právě z těch jmenovaných okresů. Ale bly zasílány i do zahraničí ( Moskva, Londýn).V této době bylo na sledovaném území v oběhu několik měn. Samozřejmě hlavně Maďarská, Slovenská, Ruští vojáci, právě tak příslušníci Československé jednotky měly Rubly. Vzhledem ke poměrné vzácnosti v Chustu přetištěných známek, jeho jednoduchosti a poválečným zásobám maďarských běžných známek, se brzy začaly objevovat jejich napodobeniny ( falza). Nejenom u nás, pocházely hlavně z Maďarska, Budapešti, ale i z velice vzdálené - Ameriky. Tak že specialisté rozlišují několik druhů.

Na 26. listopad 1944 svolal Turjanica I. Sjezd národních výborů Zakarpatské Ukrajiny. Za pomoci automobilů jednotek 4. Ukrajinského frontu byli na Sjezd do Mukačeva svezeni delegáti z okolních obcí. Ten zvolil nejenom Národní radu Zakarpatské Ukrajiny, jeho svým předsedou a zároveň Komunistickou stranu ZKU. Za cil hnutí tato NRZU vyhlásila opětovné sjednocení Zakarpatské Ukrajiny a její připojení k sovětské Ukrajině. Požadavkem Turjanici bylo aby Sovětské vedení nadále jednalo pouze s jejich Národní radou a F.Němce vyzval aby jeho mise do tří dnů území Podkarpatské Rusi opustila. Když komise neposlechla, se se stejným požadavkem obrátil přímo na Dr. Beneše. NRZU nechala po vzoru čechoslováků přetisknout nejenom jiné maďarské známky ale i ty již čechoslováky přetištěné, svým názvem. ( 1. ) Málo se ví, že územní požadavky této Národní rady sahaly i na Slovensko, do oblasti Prešova a do Rumunska. Všude skupina pilně agitovala pro připojení k SSSR. Dokud to Stalin nezatrhl.

Protože p. podporučík se nevrátil ke svému útvaru po ukončení udělené dovolené, hledal ho vojenský prokurátor a vydal na něj zatykač. Ten však velitel I. ČS armádního sboru, gen. Svoboda odmítl podepsat ! Po konci války I.I.Turjanica na Podkarpatské Rusi zůstal a zde působil jak v čelných stranických funkcích tak ve lidosprávě. Kapitolu uzavřu poznámkou že podporučík Turjanica, v době Slovenského povstání krátce Bánskou Bystrici navštívil jako člen delegace která přiletěla z Moskvy.

Na nátlak Národní rady Podkarpatské Ukrajiny musela skupina začátkem února z Chustu uprchnout. Doufala že v již osvobozených Košicích naleznou podmínky pro splnění úkolu svého zadání, ale na pojmenování jejich situce se mi hodí řčení, dostali se z bláta do louže. Tady to byla u moci Slovenská národní rada která je izolovala, k ničemu nepustila. Oni už svoje „ československé „ známky měli dávno objednané ! Ale to už je jiná kapitola, to jsem popsal v samostatné zprávě již dříve.

Pověření této skupiny, po jmenování nové Československé vlády v Košicích ztratilo účel, proto že byly jmenována všechny resortní ministerstva, včetně misterstva pošt.

Pro ty, kteří se dosud nezajímali o hístorii této oblasti a snahách Ukrajinského národa o samostanost bych připomněl dvě jména, Bendera a Vlasova. Tito dva vlastenci bojovali o samostatnost svého národa, každý jiným způsobem. A na jiné staně fronty II. Světové války. Také bych připomenul, že se moc neví že již za Rakouskouherska dávali svůj protest proti současnému uspořádání ukrajinští vlastenci najevo formou přetiskováním tehdy platných známek. Nám nejbližší přetiskování se konalo v roce 1939 v Jasině kde se přetiskovali tehdy běžné Československé známky ukrajinským trojzubcem

Literatura :
Každý zájemce si dalši podrobnosti může vyhledat v publikaci :
Jiří Majer, specialisovaný katalog ČESKOSLOVENSKO 1944 – 1945 – Zakarpatská Ukrajina
a v mém katalogu SEZNAM REVOLUČNÍCH PŘETISKŮ z roku 2011

Autor: Karel Holoubek

Vytištěno ze serveru http://www.infofila.cz