160 let pošty v Křelovicích u Pelhřimova V. - Rodina poštmistra Hartla

Pod vedením rodiny Hartlovy byla křelovická pošta od r. 1845 do r. 1939, tj. plných 94 let. Ve stavení zakladatele, Vincence Hartla a jeho potomků, tedy v čp 26., byla a je provozována stále, až do současnosti. Vzorným vykonáváním poštovní činnosti a příkladným veřejným vystupováním získala si rodina Hartlova velice brzy vážnost jak u obyvatelstva místního, tak i při styku s osobami úředně nebo společensky nadřazenými.

Když se syn zakladatele Jindřich, nar. r. 1844, v roce 1868 ucházel o místo poštmistra v Červené Řečici, vydalo mu zastupitelstvo vysvědčení, v němž je mimo jiné psáno:

Dosvědčuje se, že Jindřich Hartl, expeditor při zdejším c.k. poštovním úřadě po celý čas svého úřadování až do dnešního dne nejen mravný a šlechetný život vedl, nýbrž i mocí nabytého vyššího vzdělání v plnění všech svých povinností co mladý muž – co křesťan a soused, vždy všechněm vzorným byl příkladem, takže nikdy proti němu, v žádném ohledu stěžováno nebylo – ano, naopak pan Jindřich Hartl získal si svým šlechetným chováním veškerého obyvatelstva největší vážnosti a úcty, jíž při každé příležitosti hodným se býti vykazuje. Mimo to se též dosvědčuje, že jeho otec, pan Čeněk (Vincenc) Hartl vedle velikého polního hospodářství značným jměním vládne, takže se jeho syn, řečený p. Jindřich Hartl vším právem o místo c.k. poštmistra, které se v Červené Řečici zříditi má, ucházeti může. Podepsáni: František Rychecký, starosta - Josef Tomášek a Antonín Kott, radní.

Místní poměry asi zabránily tomu, aby mladý Jindřich Hartl z křelovické pošty odešel. V roce 1876 je zvolen starostou obce a když v r. 1877 jeho otec, 71letý poštmistr Vincenc Hartl umírá, stává se jeho nástupcem. V práci poštovní i hospodářské mu největší oporou a pomocnicí byla jeho manželka Eleonora, rozená Doubková z Čechtic. Ta se narodila r. 1846 a pocházela nejen ze starobylé poštovní rodiny Doubků, ale též ze šlechtického rodu Pechio von Weitenfeld, který držel první poštovní stanici ve Voticích, připomínanou již v roce 1650. Poštmistr Jindřich Hartl zemřel v r. 1916, paní Eleonora až v r. 1929. Manželé Hartlovi byli známí jako věrní čeští vlastenci a v tomtéž duchu vychovávali i svoje tři děti: Marii, Bohumilu a Jindřicha. Nejvíce z nich zůstala v paměti mnoha lidem dcera Marie, známá svojí milou povahou a dobročinností.

Marie se narodila v roce 1875, byla krásná a nadaná a studovala na dívčí škole v Praze. Tam také navštěvovala „Ženský výrobní spolek český“ v Resslově ulici, založený Karolinou Světlou a vedený Eliškou Krásnohorskou. Po sňatku se Šimonem Halamkem se brzy odstěhovali do Holandska, odkud se po několika letech vrátila domů s prvorozenou dcerou Jindřiškou. V Křelovicích se jí pak narodila ještě druhá dcera Emanuela a syn Franci Halamek. Ihned po návratu začala vypomáhat svému otci v poštovní činnosti a dne 20. prosince 1905 složila slib, který ji opravňoval vésti poštu. Tu pak vedla téměř sama za dohledu svého otce a teprve až v roce 1911obdržela oficielní dekret poštmistra.

Fotografie:

160 let pošty v Křelovicích u Pelhřimova V. - Rodina poštmistra Hartla

1) Poštovní úřadovna, byty a část hospodářských budov statku před koncem 19. století - v r.1894. Foto je z rodinného archivu ing. Radovana Tomáška, Praha

160 let pošty v Křelovicích u Pelhřimova V. - Rodina poštmistra Hartla

2) Rodina Hartlova v r. 1908. Zleva:Poštmistr Jindřich Hartl, Eleonora Hartlová, Marie Halamková, lesní rada ing. Hyhlík a děti: Jindřiška a Emanuela Halamkovy. Foto z archivu ing. Radovana Tomáška, Praha

160 let pošty v Křelovicích u Pelhřimova V. - Rodina poštmistra Hartla

3) Ženský výrobní spolek v Praze v Resslově ulici, založený Karolinou Světlou. Vlevo je šipkou označena Marie Hartlová, uprostřed sestra Elišky Krásnohorské, Pechová. Fotografie z roku 1894 je z archivu ing. Radka Tomáška, Praha

160 let pošty v Křelovicích u Pelhřimova V. - Rodina poštmistra Hartla

4) Poštmistr Jindřich Hartl byl velkým průkopníkem všeho nového a již v roce 1912 vlastnil jeden z prvních motocyklů v kraji. Foto z archivu ing. Radovana Tomáška, Praha.


Autor: Alois Buchta | 3. 8. 2005

Komentáře

Nejsou žádné komentáře

Přidat komentář

Související články


© 2002 - 2019 Zdeněk Jindra
ISSN 1214-4223